Epilepsia psov a mačiek

Přehled

‍

Termínem epilepsie označujeme neurologické onemocnění psů a koček, které se projevuje opakující se záchvatovou aktivitou. V některých případech jsou záchvaty důsledkem úrazu hlavy, nádoru mozku, zánětu, intoxikace nebo selhání některých orgánů, u některých případů je příčina neznámá a epilepsii označujeme jako idiopatickou nebo kryptogenní. Záchvaty obecně rozdělujeme na dva typy: generalizované (postižené jsou všechny končetiny a zvíře ztrácí vědomí) a parciální (bez ztráty vědomí, částečné postižení např. jen jedné končetiny nebo mimických svalů). Záchvaty mohou být doprovázeny sliněním, změnou chování, pomočením či pokálením. Idiopatická epilepsie (často geneticky vázaná) propuká klasicky mezi prvním a pátým rokem života zvířete a takto postižení jedinci by měli být vyřazeni z chovu. Mezi často postižená plemena patří klasicky labradoři, retrívři, pudli, bíglové, kokršpanělé, němečtí ovčáci a jezevčíci, u koček je genetická nebo idiopatická forma epilepsie vzácná.

‍

Příznaky

‍

Záchvat můžeme u psů a koček rozdělit do tří navazujících fází. První z nich je aura, která předchází samotnému záchvatu a vyznačuje se nejčastěji neklidem a změnou chování, kterou majitel může zachytit. Druhou fází je záchvat samotný, tzv. iktus, který je často provázen křečí nebo plovacími pohyby končetin a změnou vědomí. Iktus může trvat několik sekund až několik minut. Následuje postiktální stádium, které může trvat individuálně dlouho, zvíře může být zmatené, někdy agresivní, unavené nebo hladové. Pokud se objeví dva a více izolovaných záchvatů během 24 hodin, jedná se o cluster. Pokud má zvíře několik po sobě navazujících záchvatů nebo jeden, který trvá déle než 5-10 minut, někdy déle než 30 minut, jedná se o status epilepticus, který je život ohrožující a majitel musí co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. Při záchvatu by se majitel neměl pokoušet manipulovat s dutinou ústní, záchvat necháme proběhnout a zajistíme okolí zvířete proti úrazu (schody atd.).

Diagnostika

‍

Zvíře se záchvaty by mělo být vyšetřeno klinicky a neurologicky, mělo by podstoupit kompletní odběr krve a následně magnetickou rezonanci mozku s odběrem mozkomíšního moku. V jednotlivých případech dle věku a anamnézy doplňujeme vyšetření moči, rentgen hrudníku, ultrazvuk dutiny břišní a sérologii k vyloučení infekcí. Klasická forma epilepsie je vylučovací diagnózou a můžeme ji stanovit až na základě provedení výše zmíněného postupu.

Léčba

‍

Medikace pacienta se odvíjí od příčiny záchvatů (jiný postup je při intoxikaci a při nádoru mozku), obecně je epilepsie kontrolována antiepileptickými léky, u kterých se v rámci první volby využívá fenobarbital, ke kterému se v některých případech přidává kalium bromid. Existují i jiné druhy antiepileptik (např. imepitoin nebo levetiracetam), jejich nasazení však závisí na typu pacienta a charakteru záchvatů. Hladina léků se v krvi ustálí do dvou týdnů podávání, někdy mohou být pozorovány vedlejší účinky medikace jako ospalost, malátnost, zvýšené pití nebo žravost. U většiny pacientů s adekvátní dávkou však tyto účinky vymizí. U každého pacienta je nutné kontrolovat účinnou hladinu léku v krvi a pravidelně monitorovat biochemické parametry, hlavně jaterní testy.

Management

‍

Vedle medikace, kterou je nutné podávat striktně po 12 hodinách, by měl majitel dbát na pravidelné klinické a laboratorní kontroly doporučené ošetřujícím lékařem, neměl by sám bez konzultace manipulovat s dávkou léků nebo je vysazovat a měl by informovat lékaře o jakémkoliv zhoršení zdravotního stavu. Pouze úzká spolupráce majitele a lékaře může vést k uspokojivému managementu epileptického pacienta, u kterého léčba neznamená doživotní absenci záchvatů.

_{Autor textu: MVDr. Ivo Hájek, Ph.D., SIBRA-centrum veterinárnej medicíny, 2020}

_www.sibra.sk

‍